Zájezd  Jaro  2015 -    1– 5. květen 

Morava – Slovensko - Maďarsko

Za silného deště ráno v pátek 1.5. jsme vyjeli patrovým autobusem Setra s 90 místy do Prahy, kde nastoupili další tři naši účastníci.

V poledních hodinách jsme dorazili za stálého  deště k cíli programu toho dne, na bojiště Bitvy  tří císařů u Slavkova  z roku 1805. S tamnějším  průvodcem a dlouhodobým účastníkem každoroční rekonstrukce této bitvy jsme se  setkali na kopci Žuráň, tehdejším hlavním stanovišti napoleonských vojsk.

Poté jsme odjeli k Mohyle míru, která stojí na Prackém kopci, na místě rozhodujícího vítězství francouzských vojsk na Rusy a Rakušany. Postavena byla v letech 1910-1912, podle návrhu architekta Fanty a byl to první mírový památník v Evropě.  Navštívili jsme rovněž tamní muzeum s velmi pěkně podaným výkladem a scénami zobrazujícími tehdejší boj. Poslední zastávkou připomínající tuto bitvy byla návštěva „Staré pošty“ v Kovalovicích, historické budově z roku 1785. Historicky je významná tím, že 28.11.1805 zde postupně pobývali francouzští a ruští generálové kde  po bitvě vyjednával příměří Napoleon .     Na závěr byli všichni účastníci obdarování pamětním aluminiovým žetonem  ČNS v Teplicích Zájezd na Slavkovské bojiště 1.5.2015.

Pak jsem pokračovali na krátkou návštěvu města Slavkov, kde jsme si zvenčí prohlédli místní zámek a jeho park ve francouzské a anglické úpravě.

Dál jsme se vydali na cestu do Bratislavy, kde jsme se ve večerních hodinách ubytovali v hotelu Tourist.

V sobotu 2.5. jsme se v dopoledních hodinách procházeli Bratislavou. Nejprve jsme vyjeli na Hrad, několikrát přestavovaný. Jeho dnešní podoba je ze 16. století a hlavně z doby Marie Terezie. V roce 1811 jej ale zničil požár. Jeho rozsáhlá obnova začala až v roce 1953. Prohlédli jsme si zbytky původní baziliky z roku 907. Potom jsme sešli do starého města a uličkami pěší zóny zhlédli tamnější pamětihodnosti:Michalskou bránu, zbytky hradeb, Dóm sv. Martina, starou středověkou radnici, nejužší dům ve městě – dům U dobrého pastýře, Grassalkovičův palác – dnešní sídlo prezidenta. Procházkou starého města jsme se také zastavili u Primacialního paláce, kde se podepisují historické dokumenty, jako byl Bratislavský mír v roce 1805. Prohlídku jsme zakončili na Hviezdoslavově náměstí, kde je budova Národního divadla z roku 1888.

V poledních hodinách, možná zbytečně brzo, jsme se vydali severovýchodním směrem hezkou obhospodařovanou krajinou. Našim cílem byla Nitra, kdysi sídlo knížete Pribiny a velkomoravského knížete Svatopluka. Zájem jsme soustředili na Nitranský hrad. Jeho hlavní stavbou je katedrála sv. Jimrama, která se skládá ze tří základních staveb. Vedle chrámu stoj rozlehlý barokní biskupský palác. Cestou na hrad jsme míjeli sousoší „Soluňští bratři“ z roku 1990 a sochu papeže Jana Pavla II., který toto město navštívil. Při cestě z hradu jsme prošli Horní město, jehož centrem je Pribinovo náměstí s jeho sochou a církevními stavbami. Centrem Dolního města je Svatoplukovo náměstí s dominantní stavbou divadla  a  novorenesanční dům se sídlem Nitranského muzea.

Další naší zastávkou při cestě na ubytování bylo vodní dílo Gabčíkovo Nagymáros,  jehož výstavba začala v roce 1976. Společná československo-maďarská stavba měla zabránit záplavám a zlepšit splavnost Dunaje.

Maďarsko však jednostranně práce na stavbě přerušilo v roce 1989. Československo se rozhodlo v roce 1991 samostatně stavbu dokončit.

Pak už jsme jeli do lázeňského města Velkého Mederu, kde jsme se v hotelu Royal Daymont ubytovali.

V neděli po přejezdu mostu přes Dunaj jsme se vydali do Maďarska. První naší zastávkou byl klášter Pannonhalma. Toto benediktinské opatství  se nachází na 282 m vysokém vrchu. Je to jedna z nejstarších historických památek v Maďarsku, založená už v roce 996. Areál, který zahrnuje baziliku s kryptou, vlastní klášter, knihovnu se 360 tisíci svazky a barokní refektář. V části kláštera je i chlapecké internátní gymnázium. Bohužel přijetí pro nás nebylo vlídné, jednak hustě pršelo a bazilika nebyla v tom čase přístupná. Prohlédli jsme  si jen velkolepou knihovnu za vstupné 1100 forintů a vnější stavby kláštera.

Odtud jsme pokračovali severním Maďarskem do města Mosonmagyarovár k návštěvě tamního zámku. Město s necelými 30 tisíci obyvateli je centrem zemědělské oblasti a je také známé svými termálními léčivými prameny.

Hrad z roku 1250 byl postupně přestavován na zámek a mělo by v něm být v současnosti sídlo fakulty Panonské zemědělské univerzity. My jsme se zde však setkali jen opět s deštěm ale i s uzavřeným a chátrajícím zámkem.

Pokračovali jsme do Györu, 140 tisícového města, které jsme museli několikrát projet a nakonec zaparkovali v samotném centru. Toto průmyslové město nás přijalo v klidné nedělní atmosféře, již bez deště. Prohlídku jsme začali od Dómu Panny Marie s barokním interiérem z 18 století . Naproti kostelu na nejvyšším bodě města stojí tzv. Biskupský hrad, jehož prostory dnes slouží církevním účelům. Pak jsme pěší zónou s upravenými domy ze 17 a 18 století prošli na hlavní náměstí, jedno z nejhezčích v Evropě, kde mimo jiné stojí krásně upravený opatský dům, dnes muzeum, nebo dům U železného špalku. Náměstí dominuje jezuitský kostel sv. Ignáce, v jehož výklencích mezi jinými je i socha sv. Jana Nepomuckého.

Do našeho hotelu jsme se vrátili v odpoledních hodinách a tak někteří z nás mohli využít i tamní léčivé lázně.

V pondělí ráno jsme znovu jeli do Maďarska a hned za mostem nám slovenští policisté za nedovolený přejezd našeho patrového autobusu udělili pokutu 40 €. Krátce navštívili biskupské město Ostřihom, hlavně jeho baziliku, která městu vévodí. Ta byla postavena v 18. století na místě kamenného hradu z roku 973. Tato bazilika, je největším kostelem v Maďarsku a byla postavena podle chrámu sv. Petra v Římě. Zajímavostí je zobraz na hlavním oltáři, který je největším obrazem na plátně na světě. Jedná se o Tizianovu kopii Nanebevzetí Panny Marie. Zajímavá je i postraní kaple červeného mramoru, která byla složena z původních rozebraných dílů. Součástí kostela je i klenotnice a pohřební kaple.

Pak už jsme pokračovali jižním směrem k návštěvě hlavního města Budapešti. První naší zastávkou byl hradní vrch – původní Buda, který je i pod ležícím břehem Dunaje zařazen mezi památky UNESCA. Prošli jsme t.zv, Rybářskou baštou, novodobé hradby se sedmi věžičkami a měli krásný výhled na levý břeh Dunaje. Tomuto místo vévodí kostel sv. Matyáše a před stojící jeho jezdecká socha. Přejetím Dunaje po Alžbětině mostě jsme se dostali do druhé části města, do Pešti. Vystoupili jsme u známé Budapešťské tržnice, stavby z roku 1897,nazývané „břicho Budapešti“.Tato starobyle působící stavba je však velmi moderně a účelně zařízená. Po občerstvení a odpočinku jsme se vydali samostatně,  zčásti po skupinách po městě s cílem dorazit k bazilice sv. Štěpána (Szent Isván), Tam jsme pak v nočních hodinách,  přesně ve 23,30 hodin nastoupili do našeho autobusu ke zpáteční cestě domů. Do Teplic jsme všichni ve zdraví přijeli v kolem 7 hodiny ranní.

Řidič se jmenoval Sejček a byl z Chomutova. Počet účastníků 33.

Marie Šmídová, Vladimír Mjalovský  1.června 2015